Využijte až 50% slevu na kurzy v MIXIE®AKADEMII při slavnostním spuštění webu! 

Jak jsme objevili RAW stravu a co na ni teď říkáme?

Stalo se to v roce 2012…

Tehdy se ještě Renča s Mojmou neznali a každý si žil svým životem. Mojma právě dokončoval maturitu a Renča se stěhovala do Brna. Tam si ji RAW našlo jako první.

Od zánětu tlustého střeva už to byly skoro dva roky a ona stále hledala všelijaká dietní jídla, jen aby se jí kolika nevrátila. Z prvního našeho článku 5 reálných důvodů, proč lidé začali mixovat/měnit životní styl jste se již dozvěděli, co jí doktor řekl a jakou jí dal „dobrou radou“ ohledně jídla. Vesměs její selský rozum říkal – když už ti nikdo z autorit nepomůže, jez aspoň všechno trochu dietní a  zdravé! Tehdy však ještě žila v blažené nevědomosti a brala i maso jako něco „černobílého“ a nutného – tím patřila dlouhá léta do skupiny Nečinně/Nevědomky přihlížejících.

Pravidelně tak do sebe soukala rýži, celozrnné chleby, dušenou a vařenou zeleninu (nejčastěji zmraženou z obchodu), samé vysokoprocentní krůtí šunky, krůtí nebo kuřecí maso, vejce a jogurty s ořechy. Paradoxně veškeré čerstvé ovoce (které nebyla zvyklá nějak pravidelně jíst ve větším) byl grapefruit k snídani a jablko či banán během dne a zelenina okurky a rajčata. V té době tomu však váhu vůbec nepřipisovala a nebýt jedné jediné věci, měla by snad ještě dodnes pocit, že už nic lepšího dělat nejde.

Ta věc bylo každoranní lehounké píchání v podbřišku – jako když se vám chce konečně po třech dnech na velkou a ještě je to spojené se začátkem mensesu, ale vše jen velice slabounké – dokud se nevymočila. Pak to vždy přestalo a celý den nic. Normálně by takové mini bolesti nevěnovala vůbec pozornost (z předchozí praxe byla naučená, že přece musí něco vydržet), maximálně by slupla dva ibalginy, ať už to „neotravuje“ a hotovo. Naštěstí jí to po té kolice (zánětu) klidnou nenechávalo a dokonce jí pár měsíců před změnou života začalo maso zničehonic smrdět. Jakoby hnilobou i když bylo čerstvé. Rozhodla se tedy tělo poslechnout a prostě ho vysadila – stejně tak i o rok později antikoncepci..

Díky tomu, že téměř dva roky neustále volala v duchu i nahlas o pomoc, jí Vesmír konečně poslal záchranu. Vědomé myšlenky na to, jak má vyřešit tento drobný zádrhel v jinak skvělém jídelníčku, jí poslaly do cesty jedno Studio krásy. Tam docházela na IPL depilaci (v té době velká novinka) a měla za sebou už druhou aplikaci. Jenže při té třetí musela poprvé čekat, i když byla objednaná a přišla na čas. Kdekdo by se (pardon za ten výraz) nasral a pomalu odešel. Ona však ne. Díky ti za to, Vesmíre! Sedla si totiž poprvé do čekacího salonku a do pár sekund jí oči přitáhl stojan s časopisy, kde mezi nimi zářil modrý A4 papír s velkým nápisem: ZÁZRAČNÁ DETOXIKACE

Jako hypnotizovaná na něj koukala a nedalo jí to se na něj nepodívat. Myslela si původně, že je to opravdu kniha, ale skutečně to byl jen kus papíru na kterém bylo dopsáno propiskou, že ji má ta dotyčná v .pdf formátu a zadarmo to pošle komukoliv, kdo si o ni napíše. Samozřejmě si o ni ještě ten den napsala a když jí ho paní vesměs obratem poslala, přeposlala to Renča hned své mamce k vytisknutí a v podstatě to pustila z hlavy. Za rodiči totiž jela až za pár dní a v nic „zázračného“ ještě nevěřila, takže to brala, že jí vytisknutá kniha nikam neuteče…

Když ji měla za pár dní u sebe a konečně se dostala ke čtení, seděla zrovna u kamaráda na gauči. Vedle ní ležela z půlky snězená hořká MERCI čokoláda a stále v plné blažené nevědomosti neměla tušení, že se jí za pár sekund změní život – a stačila k tomu necelá první kapitola.

„TO JE ONO!!! TO JE TO CO TAKOVOU DOBU HLEDÁM!!!“

Vykřikla nadšeně a zrak se jí okamžitě stočil na čokoládu vedle ní. „Sněz ji.“ hodila ji po kamarádovi, který právě vyděšeně přiběhl ´co se děje, že tak křičí´.

S nadšením hltala každé další slovo z knihy a připadalo ji, jako by z ní padalo velké závaží. Po skoro dvou letech všelijakých „hokusů pokusů“ s jídlem byl tento jediný, který dával hned smysl. Neměla co ztratit, mohla jedině získat – minimálně zkušenost.

Od té chvíle přestala jíst úplně všechno, co nebylo syrové. Když se za dva dny vrátila do Brna, naházela celou svou spíž do dvou velkých tašek a podarovala vším svou tehdejší spolubydlící. Rozhodnutá doplnit prázdné police novým, nepoznaným zbožím se Renča vypravila poprvé do zdravé výživy…No panečku, to byl jiný svět! Jako když vezmete dítě poprvé do hračkářství nebo mekáče nebo někoho poprvé do Makra a sledujete, jak je z toho paf 😀 Odcházela s několika taškami a prázdné police den za dnem plnila novými a nevyzkoušenými RAW dobrotami. Poprvé v životě se učila jíst a klíčit pohanku, fazole mungo a adzuki, čočku, slunečnici. Namáčela si datle, rozinky, švestky a všelijaké ořechy, kokos..Vyzkoušela poprvé karob, zelený ječmen, matchu, lahůdkové droždí, miso, kayenský pepř…Poprvé jedla ve velkém jablka, hrušky, banány, okurky, saláty, čerstvý špenát, bylinky, první jarní kopřivy, pampelišky, jitrocel…Užívala si celkem dva měsíce v kuse naprosto úžasných změn, kdy neustále četla zkušenosti jiných lidí a sledovala jejich přednášky a videa.

A ta nejdůležitější změna?

Po té, co jedla už první den jen ovozel (hlavně ale tedy ovo) ji druhý den ráno NIKDE NIC V PODBŘIŠKU NEPÍCHALO!!! Cítila se jako vítěz, který právě sklízí medaili a bouchá šampáňo. Neskutečně si užívala každé změny, kterou pozorovala. Třeba když čtvrtý den na RAW odcházela z domu a až když chytila kliku u dveří, si uvědomila, že si nevyčistila zuby, a ani nemá jaksi potřebu. Zuby po přejetí jazykem neměly žádný povlak a ten běžný pocit v puse, který vás ty zuby čistit donutí, byl tatam! Nebo třeba když jí za dva týdny stačilo spát cca 6-7 hodin a vzbouzela se svěží a nepomačkaná tak, jakoby snad spát ani nešla…Vše co se dočítala, že se lidem na RAW dělo, pozorovala zpětně i na sobě. Byla nadšená a přesvědčená, že takto bude žít a jíst navždy…Jako takový malý důkaz vám předkládá své dva doklady totožnosti – řidičák kde je její fotka dva roky před RAW a občanku, kde je zrovna víc jak měsíc striktně RAW – těsně před ekzémem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jenže po dvou měsících na RAW se něco stalo. Něco, co ji tak rozhodilo, až všechno to nové učení málem zahodila. Stalo se jí to, že z ničeho nic jí vylezl na prsu, zádech, rukách, intimních partií a obličeji akutní ekzém. Takový, který se jí neozval už léta (Renčinu obsáhlejší zkušenost na tuto problematiku najdete v článku Je RAW strava vhodná pro atopika?) V té době už sice věděla o detoxu, kterým tělo na RAW musí projít, protože se prostě začíná poprvé v životě čistit, ale tím, že ekzémem trpěla střídavě celý život si to vůbec nespojila. Navíc ještě udělala velkou chybu a zavolala mámě, co jí jako malé nedávala na jídlo, když jí ekzém vyskočil. Odpověď, že hlavně nesměla jíst banány, kakao, špenát (kvůli šťavelanům) a vesměs vše, v čem by mohly být plísně – tudíž cokoliv syrového, byla šokující. Renči se málem zhroutil svět. V mysli jí neustále bojovaly dvě cesty – zůstat na RAW nebo odejít. To ji činilo velice nešťastnou, protože v RAW objevila něco unikátního, co jí pomohlo jak fyzicky, tak psychicky, ale zároveň ji přemáhalo to jediné, co umí každého skvěle svést ze správné cesty:

MĚLA VELKÝ STRACH.

A tak, jak už to u nás, slabých človíčků bývá, strachu podlehla. Od té doby začala mít ale strach větší než kdy dřív z toho, co jíst. Mysl se jí za ty dva měsíce kompletně „přeprogramovala“ a staré „pravdy“ a dogmata byly rozbité na tisíc kousků. Navíc se ještě stěhovala za prací zpátky do Kroměříže a nastoupila do nové práce v reklamní agentuře, která se ukázala být psychicky velice vysilující. V té době už si ale sem tam uvařila rýži a přidala nějakou tu dušenou zeleninu. Tak nějak podvědomě věděla, že si stejně lidské tělo vypěstovalo za všechny ty generace trávicí soustavu která v pohodě nějaké to vařené zvládne. Hodně jedla jablka, ale víc syrového se ještě bála. Jenže právě v době, kdy to začalo být ve firmě víc než „horké“ a psychika padala čím dál níž, zařadila do všech těch jablek a rýže i čokoládu a sladké pečivo. Potřebovala jednoduše „obalit nervy“ a datle to prostě neuměly. V té chvíli netušila, že do měsíce díky tomu přibere deset kilo a bude se poprvé v životě vědomě nenávidět…

A tak se taky stalo. Jelikož byla Renča celý život – jak s oblibou říkával její táta – „jako opuchlá nit“, nebyla zvyklá, že se jí stehna vlily do jednoho a přes břicho se valila jedna vlna za druhou. Jedinou výhodu to mělo – zvětšily se jí prsa 🙂 Jenže to pro dobrý pocit nestačilo a doopravdy, hluboce, začala nenávidět své tělo a nynější způsob života. Pokaždé, když sportovala, šla na lymfatickou masáž nebo uvařila něco zdravého, dohnala to ještě ten večer čokoládičkama (jako odměnu). Samozřejmě si té změny brzy všimlo i okolí a jí nezbývalo, než se začít schovávat před sebou i světem. Dál však studovala veškeré možné jídelní směry včetně svého osobnostního rozvoje.

V té době byla ještě bez přítele – už zhruba rok a půl – takže jí nic nebránilo zkoušet další a další možnosti a mezitím si v klidu a přírodně léčit stále ještě zřetelný ekzém – naštěstí z okolo úst ho dokázala vyléčit vcelku brzy (i když poněkud drastičtěji solí a jablečným octem), na jiných částech už to ale tak rychlé nebylo.  Tím pádem mohla chodit aspoň mezi lidi a nikdo nic nepoznal – až na ty kila navíc 🙂

Nakonec, po dalších čtyřech měsících, se jí podařilo ekzém úspěšně zdolat (dnes už spíš říká zatlačit zpátky dovnitř) a do dalšího měsíce potkala Mojmu, který jí znovu navrátil sebelásku…

Něž ho však potkala, musely si ještě sednout její jídelní návyky. Rozhodla se pro kompromis – snídat bude dále to, co jí nejvíc chutnalo (tedy jablko a špenát mixovaný v té době ještě s vodou, páč měla mixér za 800 Kč) ale jinak bude jíst i vařené – jen ze strachu z ekzému…Trvalo jí ještě další dva roky, než pochopila pořádně, že to byl skutečně jen detox a že bude potřeba do toho jít ještě jednou a na plno a hlavně pak ten ekzém vydržet… Jenže ouha, jak už jednou zařadila zpátky vařené, těžko si uměla představit být jen na RAW, možná v létě na pár dní, ale dlouho..? Když to bylo nové, na začátku, bylo to snadné…Pan Moorse (autor Zázračné detoxikace) psal, že lidé jsou závislí na vařeném jídle jako feťák na kokainu a že dokonce v mozku spouští totožné receptory (ještě spolu s cukrem)…

Naštěstí už na své cestě není sama a s Mojmou, kterého naučila snídat její mixnutá jablka se španátem (které se pak staly i jejich businessem ve formě pyré MIXIE) a díky jejich novému vztahu získala novou motivaci zkusit to ještě jednou. Spolu začali jíst převážně ovoce a zeleninu a Mojma, v té době ještě nepolíbený jakoukoliv jídelní změnou, zhubl za měsíc a půl ze stokilového medvídka na 80 kg. Krásně se mu vyrýsovaly (v té době ještě ochablé) svaly, které se skrývaly pod nánosem vody a tuku a dokonce se i vyčistil zevnitř, protože mu vyrašil malý detoxikační ekzém na obličeji. V té době mu začalo okolí říkat, že je nejspíš infekční a že ho takové změny ve stravování přivedou do hrobu…ale vydržel. Odměna na sebe taky nenechala dlouho čekat. Díky úbytku takového množství kil si konečně mohlo ulevit jeho kolenům (byl zrovna třičtvrtě roku na nemocenské po plastice křížového vazu) a zároveň zjistit, že svět ani nic, co se celý život dozvídal není černobílé. A jak praví stará moudrost:

Muž může dojít uvědomění pouze skrze ženu.

A to se taky stalo. S Renčou to byl nášup emocí a informací a oba věděli, že je čeká spousta společných let…Nakonec z jejich nově zjištěných a aplikovaných zkušeností a zážitků vzniklo v roce 2015 MIXIE®, které se stalo jejich osudem…Jak vzniklo a co je na jejich společné cestě potkalo si přečtěte v celém Příběhu týmu MIXIE.

Po několika letech spolu už mají poněkud vytříbený jídelníček, který jim sedl jak „prdel na hrnec“, ale dokáží se inspirovat a učit dál...Dnes už nejsou a a ani nechtějí být v žádných škatulkách jako je RAW nebo VEGE. Kombinují a zkouší co jim bude sedět nejvíc. Milují domácí vajíčka, rádi si dopřejí domácí kozí mléko (z farem, kterou dobře znají a kde se o kozy a slepičky starají jako o své děti) a taky si rádi udělají radost nějakou tou čokoládou nebo vínem. Na dovolených se obzvlášť neradi v něčem hlídají a zjišťují, že to je přesně ten problém – lidi se pořád v něčem hlídají… Až uvolnili tuto svěrací kazajku a přestali řešit, co o nich říkají druzí, mohli teprve vyletět do Světa jako znovuzrozený motýl z kokonu 🙂

Vše co umí a jak jedí vám předávají skrze MIXIE®AKADEMII a nebo jejich e-bookyStáhněte si pod článkem 3 ukázové recepty a ochutnejte sami, jak můžou být třeba jen rána báječná!

I když změníte jen své snídaně na MIXIE® snídaně, vaše tělo se bude tetelit blahem ♥

STÁHNĚTE SI ZDARMA E-BOOK UKÁZKOVÝCH RECEPTŮ MIXIE®

3 MIXIE® SNÍDAŇE z MIXIE®AKADEMIE

+ TIPY a TRIKY z praxe

Ukázkové MIXIE® recepty doplněné o tipy&triky z praxe, nákupním seznamem a originální cenovou kalkulací, vám doma ihned ušetří čas i peníze

BONUS 1# S námi nepotřebujete mixér za tisíce!

BONUS 2# Získáte ihned nový a lepší úhel pohledu na svůj čas, nákup i peníze :)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Chcete vědět, že jsme zveřejnili nový článek?
  • Kategorie
  • Sledujte nás na facebooku