Jsme tým MIXIE® 

přečtěte si naši cestu k expertům nejen na 

RAW a VEGE kuchyni

Dvě životní cesty, které se střetly, dvanáct let praxe a vzdělávání v gastronomii, šest let osobnostního rozvoje, čtyři roky zdravého podnikání a tři roky provozování Fresh baru MIXIE TO-GO v Kroměříži - to vše od nás pro vás ♥


2010

Jak to tak bývá, začátky bývají těžké. U nás to bylo zrovna tak. Vezmu to však hezky popořádku…

Jmenuji se Renata Zezuláková nebo také paní MIXIE a už od dětství jsem trpěla na atopický ekzém a žaludeční (střevní) potíže.
Během mého dospívání, vše na pár let zmizelo, dokud nepřišel rok 2010, kdy jsem prodělala akutní zánět tlustého střeva. Bylo to to nejbolestivější, co jsem do té doby zažila a nepamatuji si, že bych kdy zažila větší bezmoc. Byla jsem vyděšená a po „dobré radě“ od doktorky (celý příběh si přečtěte tady), jsem se ocitla úplně sama…A kde jinde může taková žena hledat odpovědi, než na internetu :)
Tím začal kolotoč plný jídelníčků, dušení, vaření, fazolových lusků, nechuti jíst a všemožných rádoby zdravých variací, které v té době internet oslavoval, jako zaručené recepty na zdravé tělo…

Když jsem se na konci roku 2013 stěhovala do většího města, byly to od zánětu dva roky a já jsem stále hledala všelijaká dietní jídla, jen aby se mi kolika nevrátila, ale abych dokázala uspokojit i své chuťové buňky. Vesměs jsem se celou dobu snažila co nejvíce používat selský rozum a ten často opakoval – když už ti nikdo z lékařských autorit nepomůže, jez aspoň všechno to, co víš je trochu dietní a zdravé!

Pravidelně jsem tedy do sebe soukala rýži, celozrnné chleby, dušenou a vařenou zeleninu (nejčastěji zmraženou z obchodu, udělanou v páře), samé vysokoprocentní krůtí šunky, krůtí nebo kuřecí maso, vejce a jogurty s ořechy. Paradoxně jediné čerstvé ovoce (které jsem nebyla zvyklá pravidelně jíst a už vůbec ne ve větším množství) byl grapefruit k snídani a sem tam jablko nebo banán během dne. A čerstvá zelenina? Okurky, rajčata, mrkev – toť můj repertoár selského rozumu z Tesca.

V té době jsem však měla pocit, že dělám vše nejlépe a nemít každoranní lehounké píchání v podbřišku (jako když se vám chce konečně po třech dnech na velkou a ještě je to spojené se začátkem bolestivé menstruace, ale jen slabounké – jakmile jsem se vymočila, píchání zmizelo a celý den pak už nic), myslela bych si to dál.
Normálně bych totiž takové mini bolesti nevěnovala vůbec pozornost (byla jsem naučená, že přece musím něco vydržet), maximálně bych běžně slupla dva – tři ibalginy, ať už to „neotravuje“ a hotovo. Naštěstí mě to po té kolice (zánětu) klidnou nenechávalodokonce mi i pár měsíců po přestěhování začalo zničehonic smrdět maso i sýry. Jakoby hnilobou i když bylo vše čerstvé. Rozhodla se tělo poslechnout a prostě to vysadila – stejně jako veškeré léky včetně antikoncepce.

já rok 2013
depilace v přímém přenosu

Díky tomu, že jsem téměř dva roky neustále volala, v duchu i nahlas, o pomoc, mi Vesmír konečně poslal záchranu na to moje zažívání. Vědomé myšlenky na to, jak mám vyřešit tento drobný zádrhel v jinak „skvělém jídelníčku“, mi poslaly do cesty jedno studio krásy. Tam jsem docházela na depilaci a tehdy jsem musela poprvé čekat, i když jsem byla objednaná a přišla na čas. Kdekdo by se naštval a odešel. Já však ne.
Díky tomu jsem si totiž sedla poprvé do čekacího salonku a do pár sekund mi oči přitáhl stojan s časopisy, kde mezi nimi zářil modrý A4 papír s velkým nápisem: ZÁZRAČNÁ DETOXIKACE

Jako zhypnotizovaný komár lampu, jsem na něj koukala a nakonec jsem se na něj šla podívat zblízka. Myslela jsem si, že je to opravdu kniha, ale byl to jen kus papíru na kterém bylo dopsáno propiskou, že ji má ta dotyčná v .pdf formátu a zadarmo to pošle komukoliv, kdo si o ni napíše.
Samozřejmě jsem si o ni ještě ten den napsala, a když mi ji paní vesměs obratem poslala, přeposlala jsem to své mamce k vytisknutí a v podstatě to pustila z hlavy. Za rodiči jsem totiž jela až za pár dní a v nic „zázračného“ jsem ještě nevěřila, takže jsem to brala tak, že mi vytisknutá kniha nikam neuteče…

depilace v přímém přenosu

Když jsem ji měla za pár dní u sebe a konečně se dostala ke čtení, seděla jsem zrovna u kamaráda na gauči. Vedle mě ležela z půlky snězená hořká MERCI čokoláda a stále v plně blažené nevědomosti jsem neměla tušení, že se mi za pár sekund změní život – a stačila k tomu necelá první kapitola.

„TO JE ONO!!! TO JE TO, CO TAKOVOU DOBU HLEDÁM!!!“

Vykřikla jsem tehdy nadšeně a zrak se mi zděšeně stočil na čokoládu vedle mě.
„Sněz ji.“ hodila jsem ji po kamarádovi, který právě vyděšeně přiběhl ´co se děje, že tak křičím´.

S nadšením jsem hltala každé další slovo z knihy o RAW stravování a šťávách a připadalo mi, jako by ze mě padalo velmi těžké závaží. Po téměř dvou letech všelijakých „hokusů pokusů“ s jídlem byl tento jediný, který dával hned smysl. Neměla jsem co ztratit, mohla jsem jedině získat – minimálně zkušenosti.

Od té chvíle jsem přestala jíst úplně všechno, co nebylo syrové.
Když jsem se za dva dny vrátila do Brna, vyházela jsem celou svou spíž do dvou velkých tašek a podarovala vším svou tehdejší spolubydlící. Rozhodnutá doplnit prázdné police novým, nepoznaným zbožím jsem se vypravila poprvé do Zdravé výživy…No panečku, to byl úplně jiný svět! Jako když vezmete dítě poprvé do hračkářství nebo někoho poprvé do Makra a sledujete, jak je z toho paf 😀
Odcházela jsem s několika taškamiprázdné police ve spíži jsem den za dnem plnila novými a téměř nevyzkoušenými dobrotami (které byly některé super levné!).
Poprvé v životě jsem se pořádně učila jíst a klíčit pohanku, fazole mungo a adzuki, čočku, slunečnici…Namáčela jsem si datle, rozinky, švestky a všelijaké ořechy, semínka, kokos…Vyzkoušela jsem poprvé karob, medjool datle, matchu, lahůdkové droždí, miso, umeocet, kayenský pepř, zelený ječmen, chlorellu…Poprvé jsem jedla ve velkém jablka, hrušky, jahody, borůvky, třešně, okurky, papriky, všelijaké saláty, čerstvý špenát, melouny, řepu, mrkev, petržel, celer, různé bylinky, první jarní kopřivy, pampelišky, jitrocel, svízel přítulu…Užívala jsem si dva měsíce naprosto úžasných změn a zážitků, kdy jsem do toho neustále četla zkušenosti jiných lidí a sledovala jejich přednášky a videa na téma RAW strava.

já, měsíc na RAW

Vše najednou dávalo smysl, vše ke mně promlouvalo, vše navazovalo! Byla jsem jako v extázi, jako když vás někdo vezme na dovolenou do jiné galaxie a vy chcete jen na všechny kolem křičet – PROBOHA! PROČ TO NEDĚLÁTE TAKY? :)

Samozřejmě na to není nikdo zvědavý a brzy se objevily pochybnosti okolívšetečné otázky typu „kde beru bílkoviny“ nebraly konce. Naštěstí inspirace funguje sama. Jakmile jsem se nahltala dostatečně informací, argumentů a motivace, samo mě to nutilo uvést vše do praxe...

Co bylo však na té změně nejdůležitější a zároveň nejbáječnější?

Moje tělo!

Po té, co jsem už první den jedla jen ovozel (první dny tedy hlavně ovo), mě druhý den ráno NIKDE NIC V PODBŘIŠKU NEPÍCHALO!!! Poprvé za dva roky!!! Cítila se jako vítěz, který právě dostal medaili a bouchá šampáňo!
Na to začaly navazovat další báječné změny. Třeba čtvrtý den jsem odcházela z domu a až když jsem chytila kliku u dveří, s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem si nevyčistila zuby! Jenže to je to! Neměla jsem vůbec potřebu! Přejela jsem zuby jazykem a ty neměly žádný povlak a ten běžný nepěkný pocit v puse, který nás ty zuby nutí čistit, byl tatam!
Nebo třeba když jsem si všimla, že zhruba po dvou týdnech mi stačilo spát cca 6-7 hodinvzbouzela se svěží, nepomačkaná jako bych snad spát ani nešla (a to jsem prosím spáč, který běžně dal i dvanáctku :D)

Jako takový malý „důkaz“ vám předkládám své dva doklady totožnosti – řidičák kde je moje fotka dva roky před RAW a občanku, kde jsem zrovna víc jak měsíc striktně RAW (navíc mě fotil počítač na úřadě, žádná dodaná vlastní fotka) - zvětšíte je kliknutím.

můj narozeninový dort - slavím 23
to sice není aktuální ekzém, ale je můj (v té době jsem se jednoduše nefotila)

Vše co jsem se dočítala, že se lidem na RAW dělo, jsem v tu chvíli i zpětně pozorovala na sobě, včetně svých vlastních vítězstvích. Byla jsem nadšená a přesvědčená, že takto budu žít a jíst navždy…

Jenže po dvou měsících na RAW se něco stalo. Něco, co mě tak rozhodilo, až jsem to všechno nové učení málem zahodila. Ze dne na den se mi prostě vyklubal na prsu, zádech, rukách, intimních partií a dokonce i obličeji můj „starý známý“ ekzém. Jenže tento byl velmi silný (obdobný jako na fotce). Takový se mi neozval už léta (mou zkušenost na tuto problematiku najdete v článku Je RAW strava vhodná pro atopika?)
V té době už jsem sice věděla o detoxu, kterým tělo na RAW musí projít, protože se prostě začíná poprvé v životě čistit, ale tím, že jsem ekzémem trpěla střídavě celý život, jsem to u sebe vůbec neviděla jako čištění!  
Navíc jsem ještě udělala velkou chybuzavolala mámě o radu, co mi jako malé při ekzému nedávala na jídlo. Při její odpovědi, že jsem hlavně nesměla jíst banány (alergen), kakao (alergen), špenát (kvůli šťavelanům) a vesměs vše, v čem by mohly být plísně – tudíž cokoliv syrového, mě moje mysl vracela v myšlenkách zpět na mé náročné dětství a chtělo se mi plakat. Zároveň jsem byla lehce v šoku. Vlastně se mi po tom telefonátu málem zhroutil svět. V mysli mi neustále bojovaly dvě cesty – zůstat či nezůstat na RAW? Byla jsem najednou úplně nešťastná, protože jsem v RAW objevila něco unikátního, co mi pomohlo jak fyzicky, tak psychicky, ale zároveň mě přemáhalo to jediné, co umí každého skvěle svést ze správné cesty - tedy STRACH.

Jak už to totiž u nás človíčků bývá, strachu jsem podlehla. Měla jsem pocit, že na mě to RAW prostě jako jedinou neplatí. Že jsem určitě výjimka a je to se mnou vážné…Jenže co dělat v hlavě se všemi těmi novými informacemi?
Od té doby jsem začala mít stále větší strach z toho, co jíst. Mysl se mi za ty dva měsíce kompletně „přeprogramovala“ a staré „pravdy“ a dogmata byly rozbité na tisíc kousků – nedalo se prostě jen tak vrátit na „původní cestu“, ale na té nové to také nešlo. Stála jsem na hraně a bylo stále těžší a těžší balancovat.
Navíc jsem se v té době ještě stěhovala za prací do jiného města a nastoupila jsem do reklamní agentury, která se ukázala být psychicky velice vysilující a začínaly mě přemáhat staré chutě.
Po krátké době jsem si začala postupně vařit rýži a přidala nějakou dušenou zeleninu. Můj selský rozum se opět ozval a spojil to s novou inspirací. Tak nějak jsem podvědomě věděla, že si stejně lidské tělo vypěstovalo za všechny ty generace trávicí soustavu, která v pohodě nějaké to vařené zvládne. Hodně jsem pořád jedla jablka, ale něco dalšího syrového jsem se ještě bála. Pořád jsem se bránila úplnému „ústupu“, ale měla jsem pocit, že mi nic jiného nezbývá (dnes se jen divím, kolikrát jsem musela sejít z cesty, abych našla to pravé)…
Asi po měsíci a půl v práci to tam začínalo být víc než „horké“. Psychika mi padala čím dál níž, a jelikož jsem potřebovala něco na nervy, ale nechtěla jsem pít alkohol ani brát nějaké oblbováky, zařadila jsem do všech těch jablek a rýže i normální čokoládu a sladké pečivo. Takhle mi „obalit nervy“ datle a meditace prostě ještě neuměly…V té chvíli jsem ale netušila, že do měsíce díky tomu přiberu deset kilo a budu se poprvé v životě vědomě nenávidět…

při práci v reklamní agentuře
75 kg - i když se usmívám, vevnitř jsem trpěla...foto těsně po zdolání ekzému

A tak se taky stalo.
Jelikož jsem byla celý život – jak s oblibou říkává můj táta – „jako opuchlá nit“, nebyla jsem zvyklá, že by se mi stehna vlily do jednoho a přes břicho se valila jedna vlna za druhou. Jedinou výhodou byla větší prsa, jenže to pro dobrý pocit opravdu nestačilo. Doopravdy a hluboce, jsem začala nenávidět pohled na své tělo a nynější způsob života. Pokaždé, když jsem se snažila sportovat, motivovat na youtube, šla na lymfatickou masáž nebo uvařila něco zdravého, dohnala jsem to ještě ten večer čokoládičkama (jako odměnu za to zdravé).
Samozřejmě si té změny brzy všimlo i okolí a mě nezbývalo, než se začít schovávat před sebou i světem. Dál jsem však studovala veškeré možné jídelní směry, včetně svého osobnostního rozvoje a hlavně hledala jinou práci

V té době jsem byla ještě bez přítele – už zhruba rok a půl – takže mi nic nebránilo zkoušet další a další možnosti v jídlech a mezitím si v klidu a přírodně léčit stále ještě zřetelný, nehezký ekzém. Ten se mi vcelku brzy podařilo vyléčit aspoň na obličeji (i když poněkud drastičtěji solí a jablečným octem), ale na jiných částech už to ale tak rychle nešlo. Aspoň jsem tak mohla chodit mezi lidi….

Nakonec, po dalších čtyřech bolestivých a náročných měsících, se mi podařilo ekzém úspěšně zdolat a do dalšího měsíce jsem potkala Mojmu, který mi znovu navrátil sebelásku…To ale ještě malinko předbíhám.

Než jsem ho potkala, musely si ještě sednout moje jídelní návyky. Rozhodla jsem se tehdy pro kompromis – snídat budu to, co mi nejvíc chutnalo (tedy jablko a trošku čerstvých listů špenátu nebo pampelišek mixované v té době ještě v kombinaci s vodou, protože jsem měla mixér za 800 Kč a ten to bez ní prostě nezvládl), jinak budu jíst i vařené a beze strachu.
Trvalo mi pak ještě dalšího půl roku, než jsem pořádně pochopila, že to byl skutečně jen detox, a že bude potřeba do toho jít ještě jednou a na plno a hlavně pak ten ekzém vydržet… Jenže ouha, jak už jsem jednou zařadila zpátky vařené, těžko jsem si najednou uměla představit být jen na RAW (pár dní v létě ok, ale dlouho, to už nějak nešlo…). Když to bylo nové, na začátku, bylo to snadné…Pan Moorse (autor Zázračné detoxikace) v knize psal, že lidé jsou závislí na vařeném jídle jako feťák na kokainu a že dokonce v mozku spouští totožné receptory (ještě spolu s cukrem)…No a co se stane, když se narkomanům dá po odvykačce dávka? No, ať odvykali, jak dlouho chtěli, lítaj v tom zas…

Naštěstí se mi na mou cestu přidal nejlepší parťák, kterého jsem si mohla přát – pan MIXIE Mojmír. S Mojmou, kterého jsem postupně naučila snídat „moje“ mixnutá jablka se špenátem (které se později staly i našim posláním ve formě pyré MIXIE) a díky našemu novému vztahu jsem získala novou motivaci zkusit to RAW ještě jednou.
Začali jsme spolu tedy jíst převážně ovoce a zeleninu a Mojma, v té době ještě nepolíbený jakoukoliv jídelní změnou, zhubl za měsíc a půl ze stokilového medvídka na 80 kg. Krásně se mu vyrýsovaly svaly, které se skrývaly pod nánosem vody a tuku.
Dokonce se pořádně vyčistil zevnitř, protože mu vyrašil na obličeji detoxikační ekzém. Přesně takový, jaký popisují lidé, kteří běžně kožními potížemi netrpí.
Měl to ale také náročné - v té době mu začalo okolí říkat, že je nejspíš infekční a že ho takové změny ve stravování přivedou do hrobu…ale vydržel a já jsem na něj moc hrdá!
Navíc, odměna na sebe nenechala dlouho čekat. Díky úbytku takového množství kil se konečně mohlo ulevit jeho kolenům (byl zrovna třičtvrtě roku na nemocenské po plastice křížového vazu) a zároveň zjistil, že Svět ani nic, co se celý život dozvídal, není tak černobílé.

A jak praví stará moudrost:

Muž může dojít uvědomění pouze skrze ženu.

A to se taky stalo. Společně to byl nášup emocí a informací a oba jsme věděli, že nás čeká spousta báječných společných let…Hlavně jsme věděli, že chceme vše dělat společně a to znamenalo společně i pracovat – podnikat. Po 5 měsících zkoušení všeho možného jsme se vydali jedinou správnou cestou - z našich všech zjištěných a aplikovaných zkušeností a zážitků vzniklo v květnu roce 2015 pyré a značka MIXIE®, které se stalo naším osudem…Jak vzniklo do detailu, a co nás všechno na této cestě potkalo, si přečtěte v druhé části našeho Příběhu týmu MIXIE.

Dodnes už MIXIE prodělalo několik transformací a momentálně vše předáváme jen online prostřednictvím MIXIE®Akademiee-booků s recepty. Předáváme uceleně to, co jsme se po letech podnikání ve zdravé sféře naučili a zjistili.
Ať už jsou to zkušenosti zákazníků, náš vytříbený jídelníček, který většině sedl jak poklička na hrnec, unikátní step by step metoda či originální recepty vymazlené klientelou…Hlavní princip zůstává – projez se přes MIXIE snídaně až ke zdravému tělu a přirozeným návykům.
Také už dnes nejsme a ani nechceme být v žádných škatulkách jako je RAW nebo VEGE. Sama jsem dokonce zjistila, že cca jednou týdně kvalitní maso z farmy ve formě vývaru, dělá mému tělu moc dobře. Milujeme domácí vajíčka, rádi si dopřejeme jednou za čas domácí kozí mléko (z farem, kterou dobře známe a kde se o kozy a slepičky starají, jako o své děti) a taky si rádi uděláme radost nějakou tou čokoládou nebo vínem. Na dovolené se obzvlášť neradi v něčem hlídáme a zjišťujeme, že to je přesně ten problém – lidé se pořád v něčem hlídají a pak jim ten stres leze do břicha a stehen…Sama vím přesně jaké to je, když vás jídlo stresuje.
Až jsme uvolnili tuto svěrací kazajku a přestali řešit, co jíme a co o nás říkají druzí, mohli jsme teprve vyletět do Světa jako znovuzrozený motýl z kokonu 🙂

Navíc jsme oba pohodlní a neradi trávíme v kuchyni víc času než je třeba, což oceníte obzvlášť, pokud máte děti, náročné zaměstnání - například na směny a nebo prostě neradi vaříte/neumíte vařit.
My jsme se ve svém zdravém, TO-GO (na počkání) podniku naučili dělat vše vážně rychle, efektivně, extra chutně a jen rostlinně!
Když totiž budete jíst přirozeně více rostlin, bude vaše tělo šťastné, protože tak znovu naváže spojení s přírodou…Neznamená to se omezovat. Znamená to dát šanci i rostlinám, které vám dokáží, jak báječně syté, chutné a plnohodnotné jsou. 
Zároveň nás trh stále nutil rozšiřovat nabídku a tak se brzy přidaly k mixovaným pyréčkům i smoothie, šťávy, raw výrobky, saláty, dresingy, makové mléko, vegeburgery, vegepolévky a spoustu dalšího.
Vše co jsme se naučili a co jsme vytvořili, vám uceleně, krok za krokem předáváme skrze MIXIE®AKADEMII a nebo také skrze naše e-booky

I když změníte jen své snídaně na MIXIE® snídaně, vaše tělo se bude tetelit blahem ♥

tým MIXIE®aneb RENČA a MOJMA

Renča

Ta co vymyslela recepty
Hlava MIXIE®, bez které by nebyly recepty. Nebýt jejích zdravotních problémů už od miminka, nikdy by se na dráhu vědomého jídelníčku nedala.

Mojma

Ten co vytvořil zázemí
Tělo MIXIE®, bez kterého by nebyl fresh bar ani technická podpora a videa. Tento kutil a inovátor, odhalil díky analýze Fresh baru největší chyby a zároveň tak i know-how.

JAKÁ JE VIZE TÝMU MIXIE®?

Naše vize byla od začátku jasná - propojit opět člověka s přírodou a prastarými učeními, jako jsou láska s Planetě a k sobě samým. Od ní jsme se však Fresh barem odklonili a pochopili, že dokud budeme ulehčovat lidem bytí vlastní výrobou, ničeho takového tím nedocílíme.

Cokoli lidem usnadníte, míň si toho v budoucnu váží (je to jako s dětmi, co se učí chodit - když je rodiče budou zvedat při každém pádu, nebudou si děti v budoucnu vážit pomocné ruky, až ji budou doopravdy potřebovat) a tím, že je "lidská nespokojenost věčná", budou lidem jídla ve všech stravovacích podnicích připadat vždycky "drahá" (protože v ceně jídel jsou samozřejmě náklady jako mzdy a energie, které běžná domácnost neřeší) a nikdy si jich nebudou vážit tolik, jako když si je uvaří sami a v klidu doma.

Proto jsme museli projít náročnou cestou Fresh baru, abychom si to mohli uvědomit ve všech životních oblastech a mohli se tak vymanit ze začarovaného kruhu.

Také bychom bez této zkušenosti neměli tak skvělé recepty a zkušenosti, které dokáží zahnat jakékoliv pochybnosti o tom, že by syrová (RAW) a VEGE strava nebyla snadná, sytá, výtěčná a vhodná úplně pro každého.
Díky receptům a zpětné vazbě zákazníků můžeme s klidným svědomím předat uceleně a přehledně vše, co jsme se naučili a zjistili, včetně všech tipů&triků z tisíců mixování a odšťavňování v přelomové MIXIE®AKADEMII, v níž snadno a přirozeně získáte konečně správné ranní návyky a také zjistíte, jaký jídelníček vyhovuje právě vám a vašemu tělu! 

Pak už je jen na vás, jak si svůj domácí fresh bar vymazlíte

♥ 

Pro inspiraci si stáhněte e-book ukázkových receptů MIXIE® ZDARMA

Stáhnout ZDARMA recepty

NEBO ČTĚTE NÁŠ BLOG